Upravit stránku

České zdravotnictví nemá střednědobý koncept financování

Neurochirurg, v letech 1991 až 2006 byl ředitelem Nemocnice Na Homolce v Praze. Poté působil jako předseda představenstva akciové společnosti Agel, která vlastní síť soukromých zdravotnických zařízení v České republice a na Slovensku. Od roku 2008 do roku 2010 byl předsedou představenstva společnosti Euroclinicum, která byla součástí nadnárodního koncernu Phoenix, která vlastní síť nemocnic a poliklinik v České republice. V současné době je ředitelem Programu Health plus, zdravotnického zařízení, které zajišťuje nadstandardní komplexní zdravotní péči. Získal například ocenění Manažer roku 2001. Říká, že lékař je jakýsi servisman.

Patnáct let jste byl ředitelem Nemocnice Na Homolce. Jak na tu dobu vzpomínáte? Co vám dala tato zkušenost do dalšího působení?

V létě roku 1991 jsem byl před nejtěžším rozhodnutím svého života, změnit dobře se rozbíhající kariéru ve specializované medicíně, funkční neurochirurgii, a nastoupit do manažerské pozice. Práce v řídící pozici mě nadchla a ukázala mi možnost vytvářet spolu s podporou dobře motivovaných a zainteresovaných spolupracovníků neuvěřitelné projekty. Stali jsme se, na konci 90. let, příkladným zdravotnickým zařízením ve všech směrech. Nahrávala tomu i doba podporující vše, co přispívá rozvoji. Všude byl aktivní tvůrčí duch a středoevropská byrokracie ještě nenabyla svého klasického rozsahu. Mým stylem se stalo vnímání managementu jako služby dobře motivovaným členům týmu, který je shromážděn okolo jasné strategie. Tento model jsem pak používal i v dalších soukromých společnostech sdružujících větší množství zdravotnických zařízení a snažím se ho předávat i v naší vzdělávací instituci.

Jste ve vedení kliniky Program H plus, s.r.o. Jaké služby nabízíte pacientům?

Za dvacet let v ředitelských pozicích jsem mohl dobře poznat, co jsou přání našich pacientů a klientů a které nedostatky jsou pro české zdravotnictví typické. V třetím období svého života (lékař, manažer, podnikatel) si plním svůj sen a snažím se vytvořit zdravotnické zařízení, které splňuje očekávané požadavky moderní společnosti. S využitím eHealth a na základě inspirace v zahraničí jsme vytvořili polikliniku, která zajišťuje svým klientům celý komplex prémiové zdravotní péče.

Jaké novinky byste rád zavedl ve vašem zařízení Program H plus, s.r.o.?

Již od začátku jsme zavedli plně digitalizovanou zdravotnickou dokumentaci a jsme pravděpodobně jediným zdravotnickým zařízením v ČR, které spravuje v digitalizované formě všechny informace o svých klientech. Spolupracující lékaři a zdravotnická zařízení nám totiž všechna tato data zasílají. Klient má nyní k dispozici celou tuto dokumentaci i s použitím vzdáleného přístupu, a to se zajištěním na úrovni privátního bankovnictví. Vyvíjíme aplikaci, kde bychom chtěli propojit všechny, v současné době dostupné výhody vzdáleně prováděných vyšetření, video konzultací a umělé inteligence.

Jaké mají podle vás postavení manažeři ve zdravotnictví ve srovnání třeba s kolegy z telekomunikací nebo jiných oborů? Změnilo se postavení v průběhu let?

Řídící pracovníci měli dříve mezi zdravotníky menší respekt, než je obvyklé v průmyslu, to se však postupně mění, též míra odměňování se zlepšila, přesto je neuvěřitelné, jaké jsou rozdíly v odměňování a zainteresovanosti manažerů řídících podniky s mnohamiliardovými obraty, které jsou podřízeny resortu zemědělství, průmyslu či financí a státními nemocnicemi, které jsou podřízeny ministrovi zdravotnictví.

Jaký je rozdíl v tom, když šéfujete státní nebo soukromé poliklinice či nemocnici?

V zásadě žádný, vždy jde o to pochopit zájem majitele a smysl organizace. To může být někdy těžké jak u soukromého majitele, tak u hejtmanství, tak u ministerstva zdravotnictví. Kdokoli z nich může být perfektní šéf nebo skupina lidí s různými, někdy rozporuplnými zájmy. Každá organizace by měla tvořit profit a každá organizace má své poslání, které má naplňovat.

Manažer ve zdravotnictví má dosahovat dvou cílů: tvořit zisk a naplňovat veřejný zájem. Který z nich je důležitější?

Žijeme v kapitalistickém prostředí, svým podřízeným jsem vždy vštěpoval myšlenku, že naše instituce je od toho, aby vydělávala peníze, jen tak můžete dobře léčit, s dluhy kvalitní léky za nízké ceny nezískáte. Obecně řečeno si ale myslím, že každá lidská činnost má v první řadě naplňovat svůj smysl – „veřejný zájem“, jinak dlouhodobě finance generovat nebude.

Jaké mají manažeři ve zdravotnictví podmínky pro svou práci? Je něco, co by jim vyloženě vadilo?

Problémem českého zdravotnictví je, že nemá střednědobý koncept financování, nejde dělat finanční plány, je velmi rizikové investovat. I proto v České republice nepůsobí moderní nadnárodní řetězce, které jsou schopny provozovat zdravotní péče velmi efektivně.

Vidíte nějaká specifika pro práci manažerů ve zdravotnictví a očekáváte nějaké zásadní změny v systému organizace financování a veřejného zdravotního pojištění?

Systém poskytování zdravotní péče v České republice vychází z několika specifických zvyklostí. Systém veřejného zdravotního pojištění kryje velmi široce celé spektrum služeb, služby jsou velmi dobře dostupné, doplatky a spoluúčast se staly politicky neprůchodné a celý systém je několikanásobně solidární. Prakticky všechny finanční prostředky, které se ve zdravotnictví používají, pocházejí z odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů. Uplatňuje se tak solidarita mezi chudšími a bohatšími, pracujícími a nepracujícími a zdravými a nemocnými. Je to správný fenomén typický pro severoatlantickou civilizaci, ale tím, že ve zdravotnictví existuje minimum prostředků hrazených přímo uživateli, neexistuje žádná zainteresovanost omezující nadbytečnou spotřebu a vedoucí jednotlivé občany k lepší péči o svoje zdraví. To vede k rychlému růstu civilizačních chorob, tzv. nemocí z blahobytu. Na druhou stranu, jestliže všechny prostředky pochází od zdravotních pojišťoven, nemají zdravotníci žádný finanční stimul, aby zvyšovali přínos své práce, orientují se spíše na objem. Je to dlouhodobě neudržitelný stav, který v současnosti není úplně patrný, díky rychlému nárůstu příjmů veřejného zdravotního pojištění. Nárůst spotřeby zdravotnické soustavy roste třikrát rychleji než relativně dobře rostoucí HDP. Management je pak spíše zaměřen na dobré financování a objemové plánování. Hodnocení přínosů buď chybí nebo je neveřejné. Zdravotnictví všude na světě čeká změna hodnotícího paradigmatu z objemu – volume – na přínos – value. To je typické pro všechny moderní služby a zdravotnictví je také služba a zdravotník je též ten, kdo slouží svému zákazníkovi. Zdravotnictví posune veřejná diskuze o jeho možnostech, nákladech, pravidlech a dostupnosti, a nejen o mzdách jeho zaměstnanců. Je to jako se školstvím, důležitá je kvalita produktu a mzdy jsou jen jedním ze základních kamenů.

Myslíte, že je možné nedostatek lékařů a sester řešit lékaři a sestrami ze zahraničí? Nebo je lepší si je vychovat?

Nedostatek kvalifikovaného personálu v budoucnosti pomůže řešit eHealth a artificial inteligence. Ve světě chybí milióny lékařů, možnost video konzultací, eRecepty, používání domácích měřících přístrojů… To budou cesty, které umožní využívat čas zkušených lékařů velmi efektivně. Ustálení vzdělávacího systému pro zdravotní sestry a zvýšený počet pomocného personálu je cesta ke stabilizaci dobře proškolených zdravotních sester. Další zdravotnický personál bude přicházet, tak jako v pohostinství či stavebnictví z východu a z jihu.

Můžete jako manažer ve zdravotnictví a lékař vůbec někdy odpočívat? Co vás nejvíce potěší?

Umění relaxace a regulace stresu je v podnikání velmi důležité, snažím se poznávat jeho pravidla. Těší mne mých šest dětí, zajímavá literatura faktu, cyklistika a lyžování.

 

Děkuji za rozhovor.