Upravit stránku

Jak se bránit proti zlodějce paměti

Na 21. září každoročně připadá mezinárodní Den Alzheimerovy choroby, která je jedním z nejzákeřnějších onemocnění, protože narušuje kognitivní funkce mozku jako myšlení, paměť nebo úsudek. Proto se jí často přezdívá „zlodějka paměti“. Psychiatrička Programu Health Plus MUDr. Jaroslava Skopová vysvětlila, jaké jsou největší rizikové faktory pro vznik onemocnění, jak probíhá diagnostika a terapie, i jak rozvoji této choroby předcházet.
 

Alzheimerova choroba (ACH) má na lidský mozek devastující vliv. Jak je tato nemoc v české populaci rozšířena?
Alzheimerova choroba je primární neurodegenerativní onemocnění, které postupně významně narušuje všechny kognitivní funkce a mění osobnost člověka. V průběhu postupně přibývají také různé nekognitivní poruchy, které jsou označovány jako BPSD – behaviorální a psychologické příznaky demence (poruchy chování, emotivity, poruchy cyklu spánek-bdění). Jde o jednu z primárních příčin úmrtí, jejímž základem jsou specifické neuropatologické změny. Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence. Některé z demencí jsou způsobeny kombinací typických alzheimerovských změn spolu s cévními změnami v mozku, pak hovoříme o smíšených demencích. Odhaduje se, že v české populaci trpí tímto závažným onemocněním asi 130 000 lidí, respektive toto číslo představuje již diagnostikované a léčené nemocné. Lze tedy předpokládat, že počet postižených může být vyšší.

 

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik tohoto onemocnění?
Za nejvýznamnější rizikový faktor je považován věk. Čím jsme starší, tím je pravděpodobnější, že můžeme touto chorobou onemocnět. Dalším rizikovým faktorem je ženské pohlaví, genetické faktory, nesprávná výživa, nižší vzdělání a pokles psychické, ale i fyzické aktivity.

 

Před samotným vznikem ACH se u lidí většinou projevuje tzv. mírná kognitivní porucha. Jakých varovných symptomů by si lidé u sebe a svých blízkých měli všímat a případně stav konzultovat s odborníkem, aby předešli nekontrolovanému rozvoji onemocnění?

Mírná kognitivní porucha předchází rozvoji Alzheimerovy choroby, ale nemusí to s jistotou nutně znamenat, že jí člověk, u něhož je diagnostikována, opravdu onemocní. Při této poruše dochází k poklesu kognitivních funkcí, které již neodpovídá běžnému stárnutí, ale nejsou narušeny běžné denní aktivity a lidé zůstávají soběstační. Takové nemocné jedince je třeba průběžně sledovat a snahou lékařů je odlišit osoby s vysokým rizikem přechodu do demence (amnestická forma mírné kognitivní poruchy) od těch, u nichž bude mírná kognitivní porucha bez tendence k progresi do demence. Pokud jedinec či jeho okolí pozoruje v průběhu týdnů až měsíců problémy s pamětí, pozorností, koncentrací, je pomalejší v řešení problémů, obtížně hledá slova, má obtíže s orientací v čase a prostoru, vázne jeho logické uvažování a podobně, tak je určitě na místě konzultovat situaci s lékařem.

 

Jak při podezření na ACH probíhá lékařské vyšetření, na co se mají lidé připravit?

Při vyšetření je nezbytný komplexní pohled, posouzení anamnestických dat, aktuálního celkového stavu, léčených onemocnění včetně přesné farmakoterapie. Při podezření na mírnou kognitivní poruchu nebo již demenci doporučuje lékař pacienta k neurologickému nebo psychiatrickému vyšetření. Psychiatr či neurolog pak po vlastním klinickém vyšetření indikuje doplnění eventuálně dalších pomocných vyšetření, jimiž mohou být laboratorní, zobrazovací nebo neuropsychologické vyšetření.

 

Alzheimerovu chorobu není možné vyléčit a je nejčastější příčinou vzniku demence. Jak rozvoj ACH obvykle probíhá?

V současnosti nelze Alzheimerovu chorobu vyléčit, ale lze zpomalit její průběh a oddálit přechod do nejtěžších stadií, která končí smrtí. Rozlišujeme formu s časným začátkem (příznaky se objeví před 65. rokem věku) a formu s pozdním začátkem (od 65 let dále). Forma s časným začátkem není častá a je prognosticky nepříznivější, má rychlejší průběh. Mnohem častější je forma s pozdním začátkem, což je mimo jiné dáno i prodlužujícím se lidským věkem díky současné moderní medicíně. Vzhledem ke stárnutí populace pak ACH představuje závažný nejen zdravotní, ale celospolečenský problém. Onemocnění nastupuje obvykle plíživě a rozvíjí se v průběhu několika let, postupně progreduje do pokročilejších stadií, kdy jedinec selhává v běžných denních aktivitách a přestává být soběstačný. Objevují se poruchy praktických funkcí, kdy nemocný není schopen se sám obléknout ani najíst. V terminálních stádiích jsou postižení zcela odkázáni na celodenní péči. Stav bývá často komplikován poruchou spánkového rytmu, tzv. agitovaností. Průběh je nevratný.

 

Jaké jsou aktuální terapeutické možnosti při léčbě Alzheimerovy choroby?

Nemoc sice není vyléčitelná, ale pro zpomalení průběhu a oddálení přechodu do pokročilých stádií je velmi důležitá včasná diagnostika a zahájení léčby, která je v pozdějších stádiích málo účinná nebo neúčinná. Ve farmakoterapii se používají jednak tzv. kognitiva, různé inhibitory cholinesterázy a memantin. Symptomaticky pak také další psychofarmaka s cílem upravit nebo zmírnit behaviorální a psychologické příznaky demence (především některá antidepresiva a antipsychotika). Významné jsou také nefarmakologické přístupy, které jsou hlavní součástí každodenní péče o nemocné a jejichž cílem je usilovat o maximální zachování soběstačnosti a ještě uchovaných schopností. Aktivace s poskytováním příznivých stimulů sice neovlivní průběh onemocnění, ale přispěje ke zlepšení kvality a důstojnějšímu životu nemocných. Organismus pacienta s demencí je snadno zranitelný, nestabilní, je tedy třeba dbát na správnou hydrataci, dostatečnou výživu, korekci smyslových poruch a také včasné přeléčení případných infektů s úpravou vnitřního prostředí. To vše je také prevencí rozvoje komplikujících delirií a kvalitativní poruchy vědomí. Další výzkum nám dává naději na nové účinné postupy.

 

Můžete poradit nějaké fungující způsoby prevence proti rozvoji ACH?

Svou genetickou výbavu ovlivnit nemůžeme. Moderní medicína nám dává šanci dožít se vysokého věku, který je sám o sobě hlavním rizikovým faktorem. Dbejme proto alespoň na zdravý životní styl s redukcí rizikových faktorů, dobrou výživu s dostatkem ovoce, zeleniny, omega 3 mastnými kyselinami, redukujme spotřebu živočišných tuků a cukru, buďme aktivní, trénujme mozek i svaly (nové poznatky z výzkumu poukazují na velký význam svalové aktivity a dostatečného pohybu). Prevence umožňuje udržet mozek v dobré kondici co nejdéle.

 

Poslední dobou je slyšet o případech, kdy se ACH projevuje také u relativně mladých lidí. Čím je to způsobeno?

Data nesvědčí pro to, že by se Alzheimerova choroba projevovala v posledních letech častěji u osob v mladším věku. Výskyt tzv. presenilní formy, tedy před 65. rokem věku, není častý a nemění se. I když je ACH nejčastější formou demence, není zodpovědná za všechny demence nebo kognitivní deteriorace (zhoršování mozkových funkcí). Ale jistě se o tomto onemocnění díky osvětě i celospolečenské závažnosti více hovoří. Lékaři i samotní pacienti by měli myslet na existenci mírné kognitivní poruchy, která by se měla častěji a hlavně dříve diagnostikovat. Včasná intervence je žádoucí. Vedle již zmíněné úpravy životního stylu, přiměřené kognitivní i tělesné aktivity a všeobecné činorodosti je nutné dbát na dobrou kompenzaci existujících tělesných onemocnění, třeba hypertenze, diabetu a podobně, protože to je předpokladem dobré funkce mozku. Doplňkově se doporučuje také příjem vitaminů E, B12, extraktu ginkgo biloba, kyseliny listové a omega 3 nenasycených mastných kyselin v dostatečné dávce. Ale mějme na paměti, že diagnostikovaná mírná kognitivní porucha nemusí vůbec přejít do demence.

 

Jak se nemocní lidé a jejich blízcí mohou připravit na život s ACH? Čemu by měli především věnovat pozornost?

Kromě toho, co jsme již uvedli, bych zmínila důležitá doporučení pro blízké, pro pečovatele o nemocného. Péče o nemocné s Alzheimerovou chorobou je velmi náročná a vyčerpávající. Je proto třeba myslet na vlastní duševní hygienu a pohyb a přiměřený odpočinek a relaxaci. Je třeba se připravit také na to, že se o nemocného později nedokážete sami postarat. Je proto užitečné včas myslet na pomoc jiných osob, hlavně v rámci poradenských a specializovaných center, která poskytnou cenné rady týkající se sociálních opatření. V pokročilejších stádiích nemoci člověk již nemůže zůstávat sám, může to být nebezpečné. Již rozvinutou chorobu se musíme naučit přijmout a udělat vše pro to, aby život nemocného byl co nejdůstojnější a zátěž pro pečovatele a blízké byla kompenzována nezbytnou relaxací a zachováním principů duševní hygieny. Tak příště snad radostnější téma!

 

Děkujeme za rozhovor.