Upravit stránku

Techniky pro nápravu lidského těla

Stále více lidí v Česku trápí bolesti zad, kloubů, hlavy i dalších částí těla. Na vině jsou často bloky či poruchy pohybového systému, které mohou způsobit i mnoho dalších zdravotních obtíží. Zatímco léky proti bolesti řeší jen následky problémů, fyzioterapie dokáže odstranit jejich příčinu. Fyzioterapeutka Programu Health Plus Mgr. Edita Lachmanová poradila, jaké techniky dokážou při bolestech úspěšně pomoci a v jakých případech se dají využít.  

 

Získala jste mezinárodní certifikát v oblasti Mechanické Diagnostiky a Terapie. Mohla byste popsat, o co vlastně jde?

Jedná se o terapii podle australského fyzioterapeuta Robina McKenzieho, který v 60. letech minulého století přišel s přelomovou technikou, objevenou náhodně. V ordinaci ho navštívil pan Smith s bolestí pravé části zad, která se šířila do hýždě, stehna až ke koleni. Podstoupil v té době adekvátní léčbu, ale jeho stav se nelepšil. Měl potíže stát vzpřímeně, mohl se ohnout dopředu, ale nemohl se ohnout dozadu. Doktor McKenzie mu doporučil, aby šel do místnosti a lehl si na břicho na lehátko, které ale zůstalo po předchozím pacientovi na horním konci zvýšené. Pan Smith si lehl tváří dolů, záda měl výrazně prohnutá. Když se doktor McKenzie vrátil, našel ho ležet v poloze, která se v té době považovala za nejvíce poškozující a velmi se znepokojil. Ale, když se pacienta zeptal, jak se cítí, řekl, že nejlépe za poslední 3 týdny. Veškerá bolest dolní končetiny zmizela a přesunula se do centrální části zad. Zjistil, že se může ohnout dozadu, aniž by cítil silnou bolest. Když se pan Smith zvedl z rehabilitačního lehátka, byl schopen vstát vzpřímeně, jeho zlepšení přetrvávalo a bolest končetiny se znovu neobjevila. Robin McKenzie na základě tohoto zjištění začal rozvíjet celou techniku mechanické diagnostiky a terapie, která se značně lišila od veškerých dosavadních fyzioterapeutických technik. V 60–70 letech zjistil, že shodné výsledky lze docílit i u pacientů s problémy v krční páteři či hrudní páteři a později rozšířil terapii i na periferní klouby.

 

Co s pacientem při MDT provádíte, jak to v praxi probíhá?

To záleží na tom, s jakým problémem pacient přichází. Nejprve provádím podrobnou anamnézu, která je zaměřená na chování a výskyt symptomů. Například, když bude mít obtíže s krční páteří, tak zjišťuji, jaké pohyby bolest produkují, v jakých pozicích dochází ke zhoršování, v jakých se naopak bolest snižuje, jak se bolest mění v průběhu dne... A podle toho, kde se daný problém nachází, směřuji terapii. Ale neznamená to, že když pacient přijde s bolestí v rameni, že se dívám pouze na rameno. Vyšetřuji celou končetinu, sleduji držení těla a na základě opakovaných pohybů získávám odpověď a jsem schopná kategorizovat problém. Velice často bývá příčina obtíží jinde, než je jejich manifestace. Když si pacienta vyšetřím, vysvětlím mu mechanickou příčinu jeho problému a dostává cvik, který je potřeba v průběhu dne pravidelně opakovat. Léčba, kterou pacient sám může vykonávat několikrát denně (např. 5–6 x) má větší pravděpodobnost úspěchu v co nejkratším časovém horizontu než léčba, kterou vykonává pouze terapeut asi 1–2x týdně. U MDT je kladen důraz na aktivní zapojení pacientů do terapie. V zásadě se většina pacientů dokáže uzdravit sama, pokud dostanou správnou informaci a vhodný léčebný nástroj. Ale zároveň se musí naučit minimalizovat riziko návratu obtíží. To spočívá v korekcích držení těla a naučení správných pohybových stereotypů. V rámci MDT jsem v podstatě schopna vybrat každému jedinci cviky přesně na míru podle jeho problému.

 

Při jakých problémech se tato metoda využívá?

U akutních bolestí zad, blokády celé páteře, bolesti kloubů, obtíží s ohýbáním z důvodu ztuhlosti, mravenčení končetin, bolesti hlavy či břicha. V každém případě platí, že ať člověku nastavíme sebelepší cviky, tak základem je jeho aktivní přístup.

 

Další technika, kterou ovládáte, je Dynamická Neuromuskulární Stabilizace (DNS), kterou jste studovala u prof. Pavla Koláře. V čem konkrétně spočívá?

DNS je založen na vývojové kineziologii. V 1. roce našeho života se vyvíjí činnost nervového systému. Pokud je ideální, dá se předpokládat, že ideálně bude probíhat i vývoj po stránce pohybové. A tak současně platí, že neideální vývoj během prvního roku života úzce souvisí s pohybovými poruchami v dospělosti. Příčinou potíží bývá svalová nerovnováha a přetížení, které vzniká v důsledku špatné funkce svalů stabilizačního systému páteře. Ten tvoří bránice, břišní svalstvo, svaly pánevního dna a svaly páteře. V tomto raném období věku dítěte se vyvíjí svalové souhry, které jsou pro nás určující v celém dalším životě. Často ale k poruchám dochází už v 1. roce, nebo později vlivem přetížení, přetrénování, úrazem nebo nesprávnými pohybovými návyky. Metoda DNS se nezabývá posilováním jednotlivých svalů, ale pomocí specifických cvičení ovlivňuje jejich vzájemnou souhru. Cílem cvičení je především stabilizace trupu pomocí aktivace hlubokého stabilizačního systému páteře, která je předpokladem i pro dobrou funkci svalů končetin. Cílem DNS není jen změna funkce svalů, ale celého nastavení nervového systému. DNS lze tedy využít jak u vadného držení těla dětí i dospělých či skolióz, tak u bolestí zad, ortopedických onemocnění nebo na zlepšení koordinace sportovců.


Jak dlouho to trvá, než se člověk dostane do optimálního stavu, kdy už nemá problémy?   

Nějakou dobu trvá jen to, než si člověk vůbec dovolí zrelaxovat dutinu břišní, kterou máme skoro všichni zataženou. Ženy i muži. V dnešní době máme naučené nezdravé mechanismy, krom zataženého břicha to jsou stažené lopatky či hýždě. Ale to je v rozporu s tím, co je pro nás přirozené a zdravé. První důležitá věc tedy je, naučit se povolit břicho. Změna pohybového stereotypu trvá v řádu týdnů. 

 

Ještě se vrátím k tomu zatahování břicha. To je zřejmě dáno tím aktuálním kultem krásy. Co může nadměrné zatahování břicha z dlouhodobého hlediska způsobit?

Když máme neustále zatažené břicho, bránice není v ideálním postavení, dochází k hornímu typu dýchání, hrudník je v inspiračním postavení a šíjové svaly jsou v přetěžovány. Jestliže dýcháme frekvencí 16 dechů za minutu, dochází k výraznému přetížení celé krční páteře. Aby se tělo stabilizovalo, zapojí se vzpřimovače páteře, což může způsobit další přetížení zad. Z břišních svalů pak funguje pouze přímý břišní, šikmé břišní svaly a příčný břišní sval se příliš nezapojují. Důsledkem je větší nestabilita trupu a náchylnost k blokádám v celé páteři. Takže obecně – mít zatažené břicho vypadá dobře, ale zdravé to není.

 

Věnujete se také Dornově metodě, můžete ji nějak přiblížit?

Je to další mechanická technika, srovnává délku končetin, ovlivňuje postavení pánve a tudíž i celé páteře. Je to opět manuální terapie, která vrací jednotlivé obratle a klouby do jejich přirozené polohy.

 

Další metoda, kterou využíváte, je senzomotorická stimulace...

Senzomotorická stimulace je technika, při které se využívají nervové receptory v kloubních pouzdrech, svalech, šlachách a vazech (proprioceptory). U nás se na rozvoji senzomotorické stimulace (SMS) velmi zásadně podílel prof. MUDr. Vladimír Janda, DrSc. Popsal spojení mezi chronickou nestabilitou kotníku a chronickými bolestmi zad na základě porušené propriocepce (hluboké citlivosti). Při stimulaci těchto receptorů se aktivují svaly a svalové řetězce tak, aby došlo ke správnému držení těla a fixování správných pohybových vzorů. U této metody se využívají labilní plochy, balanční úseče nebo míčky a je vhodná jak u dětí, tak u dospělých.

 

Praktikujete také metodu Ludmily Mojžíšové, v jakých případech je užitečná?

U žen s poruchami menstruačního cyklu nebo žen, které nemohou otěhotnět. Tato metoda také dokáže uvolnit nejrůznější blokády v páteři i spasmy pánevního dna. Pomáhá i ženám, které mají bolesti hlavy až migrény, jež mohou být spojené s menstruačním cyklem.

 

Jakou má tato metoda podobu?

Jde o vyšetření celého těla, dívám se na postavení pánve, trupu a sleduji napětí jednotlivých svalových skupin. Vyšetřuji si hybnost páteře, dolních končetin, napětí na hrudníku, v oblasti žeberních skloubení. Blokády žeber velice úzce souvisí s napětím v oblasti pánve. Po podrobném vyšetření klientce následně doporučím konkrétní cviky na doma.

 

Ještě jsme se nezmínili o kineziotapingu, který je nyní hodně populární především mezi profesionálními i amatérskými sportovci. Pomáhá také v rámci fyzioterapie?

Kineziotaping se užívá jako podpůrná metoda v případě bolestí zad, poranění kloubů, ramen či dalších zranění. Je oblíbená také u sportovců, kterým pomáhá stimulovat nebo inhibovat vybrané svalové skupiny. Jakmile je koleno, rameno, záda nebo kotník přetížené, dochází v nich ke snížení průtoku krve. Správně aplikovaný tejp (speciální lepivá páska aplikovaná na konkrétní místo těla) urychlí hojení tím, že umožní lepší průtok krve a lymfy, a tedy i rychlejší odplavení kyselých metabolitů zánětu, které bolestivě dráždí sval.

 

Jsou metody, které používáte, nějak věkově omezeny, nebo je lze využívat pro všechny věkové kategorie od dětí po seniory?

Tyto techniky nejsou nijak věkově omezeny, lze je využít v podstatě pro kohokoliv. Pokud nedošlo ke strukturálním změnám, je vždy šance na nápravu, či alespoň na zlepšení stavu, a to i v pokročilém věku. Pokud se zvolí vhodná terapie a člověk má dostatek snahy a vůle, aby zodpovědně cvičil. Samozřejmě u pacientů, kteří jsou chroničtí, je všechno mnohem těžší, ale i těm lze pomoci.

 

Říká se, že každý člověk má nějakou bolístku. Ale dnes je velká móda řešit bolesti pomocí analgetických léčiv. Podle čeho by měl člověk poznat, že je na čase zajít k fyzioterapeutovi? 

To poznáte ve chvíli, kdy bolest neustává. Každý z nás má vůči bolesti jinou míru tolerance, ale v případě, že se objeví obtíže, které se nelepší, spíše naopak vzrůstají, je potřeba vyhledat  odbornou pomoc. Většina bolestí, pokud jde o mechanický problém, odezní spontánně. Časem ale dochází k častějším recidivám a delšímu uzdravování. Pak je vhodné zajít za odborníkem. Čím dříve člověk přijde, tím rychlejší je náprava problému.

 

Pokud člověk neřeší příčinu obtíží a dlouhodobě spoléhá na léky, může se situace vyhrotit do nějakého abnormálního stavu i v případě relativně běžných problémů?

Určitě. Z akutního problému se stává problém chronický, obtížněji řešitelný. Pokud se nějaké obtíže cyklicky vrací, pak to není náhoda. Jde o signál, že něco děláte špatně a je potřeba to změnit. Neznamená to, že je potřeba začít intenzivně hodiny cvičit. Většinou stačí změnit něco málo z našich návyků, například korekci našeho sedu a správné nastavení židle, a může dojít ke značnému zlepšení.

 

Objevily se ve fyzioterapii nějaké nové metody, přístroje nebo terapeutické pomůcky?

Česká fyzioterapie je na velmi dobré úrovni. Je důležité nahlížet na lidské tělo jako na celek, tedy jako na komplexní mechanismus, kde je vše spojené se vším. Velký je také vliv naší psychiky na tělo ­– hovoří se o psychosomatických obtížích a další důležitou oblastí jsou i vertebroviscerální vztahy – souvislosti mezi vnitřními orgány a páteří. Například dlouhodobě zablokované rameno může způsobit dráždění žaludku. Každý orgán má svůj typický vzorec v pohybovém systému – tzv. viscerální vzorec. Je možné rozlišit, zda jde o poruchu orgánu nebo jde jen o blokádu. A dlouhodobé viscerální obtíže komplexně ovlivňují chování celého našeho pohybového aparátu.

 

Děkujeme za rozhovor.